Pes vrčí na dítě

Proč pes vrčí na dítě?

Když pes zavrčí, větši­na lidí si před­staví agre­si. Jenže skutečnost bývá mno­hem složitější.

Vrčení není pro­jev zlo­by ani sna­ha domi­no­vat dítěti. Je to způ­sob komu­nikace. Pes nám tím­to způ­sobem sdělu­je, že se necítí dobře, potře­bu­je větší pros­tor nebo si neví rady s tím, co se právě děje.

Z pohle­du psa je vrčení čas­to posled­ním pokusem vyh­nout se kon­flik­tu.

A právě pro­to bychom za něj měli být vděční.

Pes vás varuje

Před­stavte si vrčení jako rozsví­ce­nou kon­trolku na palub­ní desce auta.

Kon­trol­ka sama o sobě není prob­lém.

Upo­zorňu­je vás na prob­lém.

Ste­jně fun­gu­je i vrčení.

Pes vám říká:

• Necítím se dobře.
• Potře­bu­ji více pros­toru.
• Tohle je na mě moc.
• Nejsem si jistý, co mám dělat.

Pokud jeho signál vys­lyšíme, čas­to není potře­ba, aby situaci řešil důrazněji.

Nejčastější důvody, proč pes vrčí na dítě

Důvodů může být více. Někdy jde o kom­bi­naci něko­li­ka fak­torů součas­ně.

• Stra­ch: Děti se pohy­bu­jí jinak než dospělí. Běha­jí, křičí, pada­jí, máva­jí ruka­ma a jejich chování bývá pro psa hůře před­ví­datel­né. Něk­teré psy může takový způ­sob pohy­bu zne­jis­tit nebo vyděsit.
• Dlouhodobý stres: Tohle je jed­na z nejčastějších příčin, se kter­ou se setkávám. Pes nemusí být ve stre­su jen v okamžiku, kdy zavrčí. Někdy se napětí hro­madí celé dny nebo týd­ny. Málo odpočinku, časté vyrušování, nedostatek pros­toru nebo neustálá potře­ba být ve stře­hu mohou vést k tomu, že pes začne reago­v­at citlivěji než dříve.
• Bolest nebo zdravot­ní prob­lém: Psi čas­to bolest dobře skrý­va­jí. Pokud je ale něco bolí, mohou být citlivější na dotek, pohyb dítěte nebo narušení svého pros­toru. Pokud se vrčení objevilo náh­le a bez zjevné příčiny, je vhod­né myslet i na zdravot­ní stránku.
• Hlídání zdro­jů: Něk­teří psi si chrání věci, které jsou pro ně důležité. Může jít napřík­lad o misku s jídlem, vodu, pelíšek, oblíbe­nou hračku, nebo mís­to na gauči. Pokud se dítě k těm­to věcem při­blíží, může pes vrčením upo­zorňo­vat, že si pře­je větší odst­up.
• Nejis­to­ta: Malé děti se vel­mi rych­le mění. Jed­no­ho dne leží na dece. O pár měsíců později lezou. A pak zač­nou chodit. To, co bylo pro psa včera před­ví­datel­né, může být dnes úplně jiné. Něk­teří psi potře­bu­jí více času, aby se novým situ­acím přizpů­so­bili.

Jedna z mých klientek mi po podobné situaci napsala:

Strašně mě to přek­va­pi­lo. Mon­ty byl vždy­cky s malým v pohodě. Nikdy mu nic nevadi­lo, nechal ho tahat za ocas i běhat za ním po bytě. Myslela jsem si, že je to hra. A pak jed­no­ho dne zavrčel. Úplně mě to vyděsi­lo. Nevěděla jsem, co dělat, a měla jsem stra­ch, že se to bude opako­vat.“

Když jsme situaci společně roze­brali, ukáza­lo se, že Mon­ty už dlouho vysílal řadu nená­pad­ných signálů nepo­hody.

Jen si jich nikdo nevšiml.

Vrčení nebyl začátek prob­lé­mu.

Bylo to upo­zornění, že prob­lém už nějak­ou dobu exis­tu­je.

Co si z toho odnést?

Pokud váš pes na dítě zavrčel, nez­na­mená to auto­mat­icky, že je špat­ný pes nebo že jste něco pokazili jako rodiče.

Ve většině pří­padů nám pes pouze sdělu­je, že se ocitl v situaci, kter­ou už nedokáže zvlá­dat s takovou lehkostí jako dříve.

Vrčení není začátek prob­lé­mu.

Čas­to je to první signál, kterého si skutečně všim­neme.

Čím dříve se naučíme rozpozná­vat jem­nější pro­jevy nepo­hody, tím větší šan­ci máme přede­jít další­mu zhoršování situ­ace a vytvořit doma bezpečné prostředí pro dítě i psa.

Jak bezpečně reagovat, když pes vrčí na dítě

Pokud už k tomu, že pes na dítě zavrčel doš­lo, je zapotře­bí jed­iné: ZACHOVAT KLID. Jako první je od sebe odd­ělte, klid­ně každého do jiné míst­nos­ti, pokud tu šan­ci máte. Nevnáše­jte do situ­ace další, mno­hdy zbytečné emoce. Nekřičte na psa, ani na dítě. Naopak. Dalším krokem, který je zapotře­bí udělat, je uklid­nit všech­ny pří­tom­né. Dítě, psa, ale i sebe. Jak­mile je to možné, je zapotře­bí situaci zreka­pit­ulo­vat. Vyhod­notit, proč se pes musel k takové­mu chování uchýlit a co jeho reak­ci před­cháze­lo.

Ze zkušenos­tí svých klien­tek ale vím, že právě tohle je na celé situaci to nejs­ložitější. Paní Mar­ti­na mi jed­no­ho dne nap­sala:

“Strašně mě to přek­va­pi­lo. Mon­ty byl vždy s malým v pohodě, nikdy mu nic nevadi­lo, nechal ho, ať ho tahá za ocas nebo honí po bytě. Zpočátku mi to vadi­lo, ale když jsem viděla, že mu to nevadí, necha­la jsem je. Myslela jsem si, že je to pro ně hra. Oba vypadali, že se baví. Prosím, poraďte mi. Mon­ty na malého dnes zavrčel. Nikdy jsem to u něj nev­iděla, šel z něj stra­ch. Já nechápu, co se sta­lo. Vždy­cky se bav­il. Nevěděla jsem co dělat. Malého jsem si vza­la k sobě a pak jen seděla a brečela. Nech­ci dát Mon­ty­ho pryč. Mys­líte, že se to bude opako­vat? ”